Ve sporech o tom, kdo toho kolik ukradl v pražském dopravním podniku, a kdo za to může, se vytratilo to skoro nejdůležitější. Že se organizace chová přesně podle učebnic teorie veřejné volby, které ukazují, jak zaměstnanci (a zejména manažeři) byrokratických aparátů dokážou vždy přelstít zadavatele a využít každou situaci ve svůj prospěch.

Představme si, že by se něco podobného stalo v komerční firmě (nemylme se, i tam se občas krade) a že by chyběly prostředky na pokračování činnosti. Jak by taková organizace reagovala?

  • Mzdy by byly sníženy o třetinu a odměny by byly zrušeny.
  • Byla by vypovězena většina leasingových smluv na služební automobily. I většina manažerů by začala jezdit dopravou.
  • Musela by odejít většina asistentek a ostatní zaměstnanci by zůstávali přes čas, aby zvládli papírování.
  • Byl by vyhlášen zákaz nákupu počítačů, nábytku a podobných položek.
  • Nákup každé drobné položky za pár desetikorun by byl centrálně schvalován.
  • Veškeré zaměstnanecké benefity by byly zrušeny.
  • Zaměstnanci by se směstnali do menších kanceláří. Uvolněné nemovitosti by byly prodány nebo pronajaty.
  • I běžní dodavatelé by museli dramaticky dolů s cenou a v řadě případů by se přešlo na dodávky s nižší kvalitou.
  • A mnoho dalších podobných opatření.

Co udělá pražský dopravní podnik? Nic z výše uvedeného, ale omezí služby zákazníkům. A všimněte si, že ani jedna ze stran sporu proti tomu neprotestuje!

Když se v normálním podniku krade trochu, vadí to majiteli. Když se krade příliš, začne to vadit všem, protože jsou ohrožena jejich pracovní místa. Když se krade ve státním podniku, nevadí to nikomu, protože všichni vědí, že jejich výhody ohroženy nejsou. To je hlavní důvod, proč to šlo v pražské dopravě tak snadno. A to je také důvod, proč je jen otázkou času, kdy bude tok peněz do kapes kamarádů a lobbistů obnoven.

Když jsem před lety psal svůj první blog na IHNED.cz, napsal jsem, že kauza Open Card není izolovanou záležitostí, ale běžným a nutným projevem fungování organizací tohoto typu. A že je naprosto jisté, že budou následovat další a další. A navrhl jsem taky snadné řešení. Zrušit DP hl.m.Prahy a vyhlásit veřejné výběrové řízení na zajištění veřejné dopravy v hlavním městě. (zde)

Tak to dnes opakuji. Dokud se jen provádějí audity, podávají trestní oznámení a zřizují kontrolní odbory, jde podle všeho hlavně o to, do které kapsy budou putovat peníze.

Mimochodem, to není žádná originální myšlenka. Kdo chce pochopit fungování pražského dopravního podniku a dalších podobných organizací, nechť si přečte útlou knížečku A primer in public choice, kterou vydal už před lety Cato Institute. Její autoři možná vůbec nevědí, že Česká republika existuje, ale mechanismy řídící velké státní podniky popsali naprosto přesně.

Reakce na diskuzi:

Samozřejmě nenavrhuji prodat pražský dopravní podnik soukromému investorovi, a pak se od něj nechat vydírat. Došlo by sice k určitému zlepšení, ale nemusel by to být velký rozdíl.

Osvědčený úspěšný model spočívá v tom, že město vypíše výběrové řízení kupříkladu na sedm let provozování veřejné dopravy, včetně pronájmu tunelů a kolejí. Zájemci se musí zavázat, že budou plnit spoustu parametrů. Zakázku dostane ten, kdo slíbí nejlevnější jízdné, spokojí se s nejmenšími dotacemi a nabídne nejlepší služby. Vítěze může vybrat referendum všech obyvatel Prahy. Určitě by to nebylo rozhodování méně kvalitní, než kdyby výběr prováděli experti z magistrátu.

A nevěřme tomu, že jinde se krade méně. Nemám sestudovaný celý svět, ale americké federální úřady (a jim podřízené podniky) se chovají úplně stejně.