„Kdo nebyl ve 20 komunistou, nemá srdce. Koho to do 30 nepustilo, nemá mozek,“ říká známý citát Winstona Churchila. Během nadcházejícího víkendu bychom jej mohli parafrázovat. „Komu není kníže Karel sympatičtější, nemá vzdělání a vkus. Kdo mu svěří centrální banku, nemá mozek.“

Ačkoliv to tak z volebních kampaní nevypadá, bude se v nadcházející volbě rozhodovat o jediné důležité věci. Kdo bude příštím guvernérem centrální banky. Té instituce, která zatím dokáže tlumit následky vládní hospodářské politiky, takže o práci přichází „jen“ 50 000 lidí ročně.

Všechno ostatní jsou jen prázdné řeči. Bez ohledu na to, kdo z kandidátů je horší zloděj, na Hradě se toho moc ukrást nedá. A „pověst v zahraničí“ nemá na naše životy žádný praktický dopad. Přestal si někdo kvůli Berlusconimu kupovat italské boty nebo odřekl dovolenou v Itálii?

Takže jaké máme možnosti. Miloš Zeman už nějaká jména vyslovil, takže můžeme čekat, že v případě jeho prezidentování bude rada centrální banky složena ze směsi bezskrupulózních kariéristů a celkem slušných pragmatiků. To odpovídá tomu, jakými lidmi se obklopoval během své politické kariéry. Zkrátka nic moc a změna k horšímu.

Jenže to je pořád ještě ta méně děsivá možnost. Stane-li se prezidentem Kníže Karel, o obsazení centrální banky rozhodne Miroslav Kalousek (to už kníže jasně řekl) a dobře víme, jaké jsou jejich společné názory. Zlikvidovat Českou národní banku jako samostatnou instituci a přeměnit ji v pobočku v Evropské centrální banky. Co nejrychleji svázat českou ekonomiku s Eurem a vysát prostředky z místních bank. To už není o likvidaci statisíců pracovních míst, ale milionů! Jestli si myslíte, že straším a přeháním, zajeďte se podívat do Španělska nebo Portugalska. Vzorných zemí, které postupovaly podle evropských doporučení až do úplné likvidace vlastního hospodářství. Zatímco před třemi lety by mohla být taková strategie nazvána hloupou, dnes – když známe důsledky – je to bláznivé nebo zločinecké. Během posledních dvou let Karel Schwarzenberg opakovaně vyjádřil, že přesně tuhle cestu bude prosazovat. Dokonce vyhrožoval, že způsobí pád vlády, když Nečas nebude postupovat stejným směrem (o pár měsíců dříve sice podepsal opak, ale knížecí sliby plebejcům se přece nemusí dodržovat).

Jeden čtenář mi napsal, že knížecí vize je taková, že malá část obyvatelstva bude žít z dotací a ostatní budou hladovět. To je přesné a není to nadsazené. Mimochodem, všímáte si, že dělící čára sympatií ke kandidátům vede v zásadě mezi lidmi, kteří si umí sáhnout na dotace (a kteří mají naději, že jejich děti dostanou místa eurobyrokratů) a mezi těmi, kdo takovou šanci nemají?

Proto budu, byť velmi nerad, hlasovat pro Miloše Zemana. Ačkoliv jsem člověk, který sám občas nosí motýlka, miluje operu a výtvarné umění. Kdybych si měl vybírat společníka pro večer, raději bych popíjel s koňak s knížetem než seděl s putyce s Milošem Zemanem. Jenže nevybíráme sympatického společníka. Rozhodujeme o tom, jestli Česká republika zůstane místem, kde se dá normálně žít. A já nejsem sebevrah ani nehodám emigrovat. Proto zítra vhodím hlas pro Miloše Zemana.