Diskuze nad posledními kroky České národní banky je vlastně mnohem zajímavější než opatření, která centrální banka podnikla. Přesně potvrzuje to, co říká ekonomie veřejné volby. Z hlediska voliče, který beztak nemá žádnou možnost ovlivnit centrální banku, by bylo iracionální, kdyby měl trávit několik hodin studiem měnové politiky a činností centrální banky. Mnohem výhodnější je udělat si názor ve dvou minutách a dopřát si dávku i těch emocí, které nám neposkytnou Velmi křehké vztahy ani Ordinace v růžové zahradě.
Horší ale je, že stejná racionalita platí i pro novináře a analytiky. Článek napsaný po dvouminutovém seznámení s problémem je honorován stejně jako článek napsaný po několika dnech usilovného studia. A že se někdy v budoucnu ukáže, že obsahoval pitomosti? Stejně si to už nikdo nebude pamatovat.
Výsledkem je tedy záplava nehorázností – v článcích i lidských myslích. Tak mi to nedá, aby neuvedl některé věci na pravou míru.
1) ČNB je instituce, která má za úkol – mimo jiné – udržovat správnou míru inflace.
2) Když inflaci „podstřelí“, budou lidé zbytečně přicházet o práci (o práci přijdou i ti, kdo by si jí za jiných okolností udrželi). Když inflaci „přestřelí“ , znehodnotí úspory obyvatelstva. Když ji přestřelí příliš, lidé přijdou o úspory i o práci.
3) ČNB dlouhodobě cílí na 2% ročně.
4) Poslední tolik diskutované kroky udělala z obavy, že inflace klesne k nule (což by znamenalo ztrátu dalších pracovních míst).
5) Možná se za půl roku ukáže, že to byly kroky přehnané a že inflace vyroste třeba k 6%. Ale zatím nejsou známky, že by k tomu mělo dojít.
6) Závěr: ČNB dělá svou práci přesně tak, jak ji má dělat.
Když se podíváme na kritické hlasy, můžeme je fakticky rozdělit do několika skupin.
1) Tvrzení, že ČNB byla přehnaně aktivní. To říká třeba Institut Václava Klause. V této chvíli ale není možné určitě, zda je to kritika oprávněná nebo nikoliv. A analytici ČNB tvrdí, že vše mají dobře spočítáno.
2) Pak tu jsou hlubší úvahy, které zpochybňují, zda má mít vůbec centrální banka nějaký inflační cíl, případně, zda má centrální banka existovat – třeba Pavel Kohout. To otevírá zajímavou diskuzi. Ale do doby, než ta diskuze skončí a nebudou provedeny politické změny, je správné, že ČNB dělá svou práci tak, jak má.
3) Pak jsou ještě přemýšlivější lidé, kteří se podivují nad tím, proč nás stát nutí používat v zásadě bezcenné peníze, jejich jediná hodnota stojí na tom, že nás ten stejný stát nutí těmi penězi platit. A říkají, že by bylo lepší, aby se každý s každým dohodnul, v jaké měně chtějí obchodovat. V korunách? V rupiích? V eurech? V dolarech? V Bitcoinech? Platit zlatými valouny? Založit si vlastní měnu? Pak by to bylo jednoduché – kdo není spokojený s tím, jak se centrální banka stará o česku korunu, nechť začne používat jinou měnu.
4) Pak je tu dav eurokolaborantů, kteří jsou placení za to, že se pokouší i u nás prosadit ta opatření, která zničila jihoevropské státy a Pobaltí. Tedy zejména rychle zavést Euro.
A pak tu máme reportéry z médií patřících dvojici oligarchů, kteří do svých článků selektivně zahrnují nářky dovozců zahraničního zboží, prodavače zahraničních zájezdů a podnikatele s politickými ambicemi. U jejich reportáží si můžeme užívat již zmíněnou dávku emocí a doufat, že pánové Šlachta a Ištván nepřipracují další maskované komando a že v Agrofertu neprobíhá výběrové řízení na nového hlavního bankéře.
