Politice se snaží, rozpočty se nafukují, reklamní agentury zoufale vyvíjejí činnost, peníze létají… a voliči se na to vykašlali. Něco není v pořádku, zjistili i profesionální komentátoři a analytici. Demokracie, jak jsme si jí vymysleli a jak jí vnucujeme občanům, takhle přece nemá vypadat. Občané mají být přece nadšení! Nejlepší by bylo vyměnit obyvatele, jenže to je technicky příliš náročné. Co tedy dělat s nízkou volební účastí?

Prezident Zeman přišel s návrhem obnovit to, co bezvadně fungovalo v dobách jeho mládí. Když lidé nechtějí chodit k volbám, začneme je za to trestat. Najmeme víc policistů, zřídíme úřad pro kontrolu volební účasti, a bude to. Když nepomůžou nízké pokuty za neúčast, zavedeme vysoké. Kdyby náhodou nepomohly ani vysoké, bude se za neúčast zavírat. V dalších fázích pak může být zavedena povinná přísaha věrnosti poslancům a kolektivy pracujících budou dvakrát ročně psát europoslancům děkovné dopisy za jejich namáhavou dřinu.

Další možnost navrhly proevropské neziskovky. Sáhnou si do našich kapes ještě hlouběji a z takto získaných peněz budou pro nás organizovat osvětové programy, ve kterých nás budou poučovat o jednacím řádu parlamentu, o vztahu různých útvarů bruselské superbyrokracie, o rozdílech mezi direktivou a nařízením a podobných hloupostech V eurojazyce se tomu říká „vysvětlování evropských institucí.“ Chtěl jsem vyjádřit pohled řadového voliče a daňového poplatníka, ale pak jsem větu o rozflákání držky vyškrtl. Spokojím  se s konstatováním, že to nepokládám za dobrý nápad.

A pak je tu jediné řešení slučitelné se základními principy politické demokracie. Mají-li lidé pocit, že nedovedou vybrat takové poslance, kteří budou hájit jejich zájmy, nechť k volbám nechodí. Ale bylo by férové vrátit jim tu část daní, kterými na činnost europarlamentu přispívají. Chtít po někom, aby platil činnost tělesa, v němž nemá (a nechce mít) svého zástupce, je hluboce amorální. Prakticky by to obnášelo vrátit na konci roku třeba 50 korun tomu, kdo nevolil. A noví zájemci o práci poslance, ať se snaží. Možná dokážou své potenciální zákazníky (voliče) přesvědčit, že má cenu jít k volbám a zaplatit si činnost takového poslance. Nebo to nedokážou. A pak nebude žádná škoda, když se celý ten slavný europarlament zmenší třeba na desetinu současného stavu.