Pro řádově 10 000 majitelů a zaměstnanců českých hospod byly letošní vánoce vánocemi předposledními. V prosinci 2016 budou bez práce, bez reálné šance najít jiné zaměstnání, někteří budou čerstvě rozvedení. V dalších případech nebudou rozvedení, ale rodiny už budou rozvrácené, takže vánoce budou stát za houby. Někdo bude mít psychické problémy. Někdo bude mít za sebou drobný zločin a bude na cestě do vězení. Někteří dnešní hostinští budou mít za sebou sebevraždu. Když lidé ztrácejí práci a nejsou pro ně jiná pracovní místa, tak se takové věci prostě dějí. Když uvážíme, že každý z postižených má rodinu, zasáhne to 40 – 50 tisíc lidí.

Některým smutným věcem se nedokážeme vyhnout. Někdy nedokážeme odvrátit války, přírodní katastrofy, nemoci a konec konců ani vlny hospodářských krizí. Ale když člověk slyší ministra financí, jak něco takového označuje za cíl své politiky, je něco v nepořádku. A když slyší, s jakým nadšením mu v tom přizvukuje majitel firmy EMCO Zdeněk Jahoda, obilniny mu hořknou v ústech (mám na mysli televizní debatu – zde). Já jsem přešel na jinou značku. V mém případě to ale není velká ztráta, producentům klobás bych svým bojkotem způsobil mnohem těžší škody.

Těžko totiž uvěřit, že by si zmínění pánové neuvědomovali, co znamená, že „třetina hospod bude muset zavřít.“ Bude to právě to, co jsme uvedli v úvodu. Mimochodem, ani státní rozpočet na tom nevydělá. I kdyby se podařilo z jiných restaurací vyrazit víc peněz (optimistická prognóza ministerstva financí hovoří o 10 miliardách ročně), peníze padnou na podpory v nezaměstnanosti, sociální dávky, věznice, platy psychiatrů a spoustu dalších výdajů, které nezaměstnanost přináší. Nejde tedy o naplnění státní pokladny.

Jde zase jen o to, že boháči mají možnost vyvést chudým něco hnusného. Tak si jí užívají. Kdo není tak schopný, aby si dokázal nakrást miliardy ze státního, a kdo není ani tak schopný, aby vybudoval firmu o 250 zaměstnancích, ten nemá právo na život. Mimochodem, pan Jahoda své EMCO vybudoval ještě za Klausovy vlády, za dnešních podmínek by neměl šanci (což je pro něj výhoda, nemůže mu vyrůst konkurence).

Samozřejmě, nemuselo by to tak být. Když už vláda trvá na zavedení balkánského systému sledování tržeb, mohli by malým provozovnám ulevit v nějaké jiné povinnosti. To by udělala vláda, jejímž cílem by bylo naplnit státní pokladnu. Jenže v českém případě (stejně jako Balkáně) se postupuje úplně opačným směrem. Třeba povinný zákaz kouření. Roky nás krmili tím, že to hospodám v jiných zemích neublížilo – až přišla přesnější čísla a ukázalo se, že jen v samotné Velké Británii jich kvůli tomu skončilo 10 000. K tomu zavedení třetí sazby DPH (což pro malé obchody a restaurace znamená administrativu navíc). K tomu soudní rozsudek podle nějž restauratér nesmí bránit ve vstupu obtížným hostům, kvůli nimž jiní hosté odcházejí. K tomu připravovaná povinnost hostinských dotovat levné limonády, a naposledy třeba ty alergeny. Pro Hilton to jsou všechno drobnosti, pro malý hostinec to je likvidační. Ostatně, ono i v tom slavném boji proti kouření jde spíš o ubližování chudým než o zdraví – o tom si můžete přečíst zde.

A pak je tu ta nejvíc problematická skupina. Jsou malé restaurace, kterým se daří tak špatně, že přežívají jen díky neplacení daní. Tady by byla na místě trocha velkorysosti. Ostatně, kdyby vzal daňový výběr do rukou skutečný podnikatel, rychle by si spočítal, že je lepší nechat takové lidi žít než jim platit sociální dávky. Tak to dělají třeba v Bavorsku – došlápnout si na neplatiče tam, kde unikají miliony a stokoruny tolerovat. Jenže to by někomu muselo jít o státní pokladnu a ten někdo by musel být dost chytrý, aby si to uvědomil.

Až vám zase budou říkat, že nás vláda musí chránit před hrůzami trhu, vzpomeňte si na ty tisíce lidí z pohostinství, které boháči chrání před hrůzami trhu tak dokonale, až jim zničí životy. Vzpomeňte si na to u příštích voleb. Jestli je dobré svěřit zemi miliardáři, který nikdy v životě neřešil jak zaplatit složenky a neumí si takovou situaci vůbec představit. Nebo jestli je dobré svěřit vládu politické straně, která má mezi klíčovými body programu přerozdělování od drobných českých podnikatelů k zahraničním korporacím. Jenže drobní podnikatelé nedávají vysloužilým sociálním demokratům pracovní místa a zakázky.

Kdyby někdo chtěl doopravdy opravit státní finance, mohl by se třeba podívat právě na ty desítky miliard rozdané korporacím. Nebo by mohl zvážit, proč potřebujeme financovat tolik center vědeckého feminismu, proč musí vláda nabírat tisíce nových úředníků nebo proč se ti umělci, kteří žijou čistě z dotací, nemohou spokojit s průměrným platem. Jenže žijeme v zemi, kde musí být pořádek a na chudé musí být přísnost. 

Odpovědi pro pana Altmana:

1) vědecký feminismus. Mám na mysli nejagresivnější neobolševickou formu feminismu, která se formálně označuje jako "gender studies".

2) "souhrnný daňový únik". Panuje představa, že diskutovaná opatření mohou do státního rozpočtu dostat více peněz. Nicméně když se na to podíváme podrobněji, je zřejmé, dopad na státní rozpočet bude negativní! To odpovídá zkušenostem ze zemí, kde bylo něco podobného zavedeno. Nejméně negativní scénář je takový, že nová opatření vytáhnou více peněz z hotelů a restaurací střední velikosti a že ty peníze budou stačit na pokrytí nových sociálních výdajů, které vzniknou likvidací těch malých.