Ve svém snad nejznámějším díle nazvaném Sebevražda sociolog Émile Durkheim rozdělil dobrovolný odchod ze světa do čtyř kategorií.

A kdo se touto optikou podívá nikoliv na sebevraha, nýbrž na Británii a její rozhodnutí opustit Evropskou unii, může brexit zařadit do všech čtyř. Výsledky referenda o brexitu není těžké vidět jako egoistickou sebevraždu. Lamanšský průliv se v hlavách Britů rozšiřuje už dekády − integrace jádra unie postupuje stále dopředu a Britové čím dál víc stojí stranou. Jsou jiní, jsou čím dál méně slyšet a teď tuto frustraci konečně radikálně ukončili.

Stejně tak není těžké vidět v osudu Británie takzvanou anomickou sebevraždu, ke které dochází, když člověk ztratí sociální orientaci. Aby premiér David Cameron v roce 2015 vyhrál parlamentní volby, o dva roky dříve slíbil vyhlásit referendum. Dlouho se nic nedělo, až pozdě Britové zjistili, jak moc se jejich zavedené brblání na Evropu změnilo s blížící se reálnou příležitostí vyvrhnout všechen ten dušený euroskepticismus.

Není však vyloučené, že brexit byl sebevraždou fatalistickou − tak dlouho se Britové svým liberalismem snažili změnit kontinent k obrazu svému a výsledek byl čím dál horší, byrokratičtější a federalističtější, až to bylo k nesnesení.

Teď se ale při zneužití díla velkého sociologa zaměřme na sebevraždu altruistickou − předpokládejme, že britské, zjevně zcela špatné rozhodnutí může probudit Evropu do nové éry, kdy bude funkčnější, efektivnější a méně odstředivá než dosud. Koneckonců, není vyloučeno, že na tom Británie ještě vydělá.

Její odchod bude pomalý a úmorný a kdo ví, jestli nakonec po letech vyjednávání vůbec nastane.

Delorse oslavit, Junckera oběsit

Přestože nyní všichni upírají pozornost k dění u vládních konzervativců, kteří se rozštěpili a dobrovolně přišli o úspěšného premiéra i eurokomisaře, co je na konzervativcích vlastně tak divného?

Jejich euroskeptické křídlo se už několik dekád sváří s opatrně proevropským postojem, jednotnou linii tak od strany ani nikdo nečekal.

Naprosto zásadní změnou však prošli opoziční labouristé. Ti si Evropu historicky spojují se sociálními jistotami, protože za časů vlády Margaret Thatcherové to byl předseda Evropské komise Jacques Delors, kdo britským dělníkům sliboval jistoty, které jim premiérka odmítala dát. Stačí vzpomenout na Delorsův projev před britskými odbory na podzim 1988, který Thatcherovou rozlítil k nepříčetnosti a vedl k jejímu slavnému bruggskému projevu.

Všichni labourističtí lídři se proto vždy brali za Evropu, i ti z blairistické nové levice. Ale socialista starého střihu Jeremy Corbyn, který stranu vede nyní, bojoval za Evropu s výrazem kyselým, jako by právě spolkl citron. Jeho stínoví ministři mu teď po odhlasovaném brexitu právem odcházejí. Corbynův výkon nepochybně přispěl k tomu, že Evropa přišla o Británii a Británie o Evropu.

Na druhou stranu je ale zřejmé i to, že popularita Bruselu na ostrovech spadla tak nízko, že níž už to snad ani nešlo. Zatímco Delorse kdysi britští odboráři oslavovali více než ti z jeho domovské Francie, sentiment Britů vůči současnému předsedovi Evropské komise Jeanu-Claudu Junckerovi asi nejlépe vystihl člen Monty Pythonů John Cleese: podpořil hlasování o brexitu a Junckera navrhl oběsit.

Británie ve své "spanilé izolaci" je samozřejmě případ sám pro sebe, ale oba trendy lze porůznu vidět i na starém kontinentu. Levice už Evropskou unii nepodporuje tak jako dříve. A Brusel je nenáviděnější než kdy dřív. Když se obojí setká, je to průšvih − jak nedávno ukázalo třeba Rakousko.

Nepochopený krach euroústavy

Britská altruistická sebevražda nám to snad připomene. Je třeba opustit teorii neofunkcionalismu v evropské integraci. Tedy že integrace jednoho sektoru se přelije do dalších sektorů a že tím postupně dosáhneme hlubší a hlubší integrace. Jistě tomu tak může být − příkladem je integrace eurozóny během hospodářské krize −, ale tento přístup vytváří nesnesitelné odstředivé tendence, které se všude po Evropě projevují růstem nacionalismu.

Zbývá vám ještě 50 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se